Zpět na články

16. 6. 19KPŽ Karlovy Vary

Chtěl jsem poslat pár slov Standovi na FB, jak bylo ve Varech a trochu jsem se rozepsal...


Dopolední Junior Trophy otvírají Vojta s Lukašíkovic Pavlem. Po zdejším tradičním startu stylem Le Manche je Pavel dost vzadu, ale celkem rychle se prokousává na čtyřku, se kterou by byl před startem, a vlastně i za těchto okolností, určitě spokojený. Trenér ale spokojen není: "Jeď jako v tréninku! Máš na placku." Pája se mačká, co to jde. Netrvá dlouho a je za zády třetího. Dostává se "na vlnu", na kterou soupeř nenašel odpověď. Do čelní dvojice, ve které určuje tempo Vojta, to má ale daleko. Souboj o zlato je druhé drama této jízdy. Na konci 5. kola si vojtův stín prochází krizí. Do cíle jeden okruh. Vojta to rozjíždí vabank. Celé šesté kolo jede "podlahu", vytváří si drobný náskok, který v závěru kontroluje.

K #1 a #3 přidává v následující jízdě #1 i Zuzka, která svá čtyři kola objela způsobem start-cíl.

Poslední v barvách BFH je malý Matyáš. U něho jsme zvyklí na pozice kolem desítky. Drobná postava je handicapem. Před startem si říkáme strategii, aby jeho nové "koště" pěkně metlo co nejdéle. Máťa ji dodržuje do písmene. Taťka ho ve druhé rovince pobízí k atakům, ale on jede zdrženlivě, protože v tomto úseku dostal radu odpočívat. Trpělivost se vyplácí a zatímco vrstevníkům dochází v závěru síly, Maty úspěšně útočí na #5, což znamená jeho letošní první dekorování na rozšířeném pódiu.

V 11 hodin startuje Filip na Béčko (58km). V tropickém teple ho postihují křeče. Závod nevzdává a dokončuje na 124. místě, zjevně nespokojený, že musel pustit cca 50 pozic, když se válel v bolestech "po příkopě".

O hodinu později se z Kolonády vydávají na Céčko (37km) Lucka a moje maličkost. Po středečním karambolu není Lucky kolo opravené (čeká se na součástku) a tak bere za vděk hardtrailem od bratra, kterého hned do prvního stoupání roztáčí do úplně nesmyslného tempa. Jedu za ní a čekám, až jí dojde, abych ji mohl ukázat záda (popravdě: dcera se mi vzdaluje a jsem rád, že ji na rovinkách ještě vidím). Na šestém km se oba sjíždíme a dopředu jede zkušenost. Odstup staršího narůstá na minutu možná dvě, ale prý šlo jen o mé zbožné přání, protože tuto informaci v cíli mladší pronásledovatelka s úsměvem popírá. Asi něco na tom bude, protože když jsem se v posledním km soustředil na neohrožený dojezd a souboj trojice, kde se vzala, tu se vzala Lucie! A hned začala ve skupině úřadovat. Zabrala si záda "spořitelňáka" vracejícího se z B. Taťka zalezl za dceru na třetí flek. Věřil jsem si na ni do závěrečného spurtu, (poslední z původní trojice tempo neakceptoval) protože je celkem jasné, kdo má wattovou převahu. To jsem se, ale přepočítal. Že mě moje krev nedá nejmenší šanci, jsem nečekal. "Ten její zátah byl neskutečný! " řekl v cíli poražený, zklamaný, ale vnitřně spokojený otec. (42. absolutně/ 1. Kadetka v čase 2:15:44.0 Lucka a já na #43 o dvě vteřiny později)

Všem velká gratulace.

Autor: Jiří Hendrych

Biker a příležitostní silničář. Příznivec disků na silničních kolech, elektronického řazení a dalších technických vychytávek. Na druhé straně věrný zastánce dvojpřevodníku. Servisman ve V6, trenér Cyklokroužku.

Fotografie





Ten nejvíce maskovaný, tak to je Máťa.



Sdílet na Facebooku
Cyklistický klub Bike Freaks
1992-2019