Zpět na články22. 7. 10Lužická stovka
Volné pokračování zajímavého čtení pro in-line příznivce.
Lužická stovka (11.7.2010)
Letos jsem nastupoval na start Lužické stovky čtrnáct dní po Le Mans, s tupýma nohama a s s jediným předsevzetím, že musím uviset první skupinku aby mi neujeli jako vloni. Na startovní čáru se cpu zkušeně dopředu abych zachytil první trhák. Přišel asi 10 vteřin po startu. Zuby nehty do toho šlapu, nohy po Le Mans stále ještě nejsou v optimální pohodě, všechno je pomalejší a trvá to déle. Ale cíl jsem zatím splnil, je nás vepředu asi deset, jedu na chvostu, většinou mám co dělat abych se ve vláčku udržel. Proč je to sakra rozjeté tak rychle, vždyť nás čeká stovka? Postupem doby to dochází i ostatním, hlavně když prosvištíme první občerstvovačkou kde pořadatelé ještě ani nestihli vybalit lahve s vodou. Živě mezi sebou začínáme diskutovat proč jedem tak rychle, ale navzdory tomu rychlost nepolevuje. Kluci vepředu střídají, já se vezu na konci, mám na to po té dardě ve Francii nárok. Na třicátém kilometru se to začíná trochu trhat a tak si nastupuji abych se udržel v kontaktu s první skupinkou, už mě občas pustí i dopředu a tak neremcám a poctivě si odpracovávám svůj díl. Kupodivu to pořád jde, nohy zatím jedou, tak nic neřeším a makám. Po dalších deseti kilometrech nás už je jen šest, z toho dva Němci a zbytek Češi, tak se během zbývajících kilometrů prvního okruhu bavíme kdy a jak jim ujedem. Po prvním kole – 50 kilometrech je mezičas jedna hodina a třicet pět minut, průměr okolo 31,5km/h, je to stále dost vražedné. Na otočce nabíráme lahve s vodou a nějaké banány a snad poprvé trochu zvolňujeme abychom doplnili tekutiny a kalorie. Formujeme vláček, jsem vepředu. Najedou jsem až moc vepředu, kluci se v zatáčce roztrhali, někdo bral pití, někdo zůstává pozadu, mám náskok asi 50 metrů a říkám si že to je pěkná blbost, protože do cíle máme ještě 45km. Dotahuje mě Evžen, chvíli diskutujeme jestli jo nebo ne a pak čekáme na ostatní, ale dotahují nás už jen Michal a Jens. Jens je typický rychlostní bruslař, silné nohy, na sprintech nepřekonatelný, ale tady vypadá, že toho má dost. Stáčíme se proti větru a berem za to. Vyšlo to, Jens odpadá, možná trochu sviňárna, ale už je to kdo z koho, neudržíš se, smůla. Proti větru vzorně spolupracujeme, oba kluci jedou jak stroje a mě začíná docházet, že pomalu odpadávám. Čím dál tím hůř je při střídání sjíždím, ještě aspoň tenhle kus proti větru, jestli to pojedu sám tak tu umřu. Držím se zuby nehty a konečně přichází spásný lesík a potom obrátka na 75 km. Ani nevím jak a kluci jsou najednou pryč. Dostávám se trochu do krize, žaludek na vodě, nohy uplně mrtvé. Cpu do sebe banán, gel a ionťák a říkám si, že o to třetí místo přeci nepřijdu. Celý lesík trpím, potkávám Michaela, předjel Jense, je na čtvrtém místě a hrne se na otočku. Kolik mám náskok, nevím, neřeš to a šlapej!!! Za lesíkem konečně mírně z kopce a po větru. Dostávám se z nejhoršího už to zase trochu jede, prokoušu se dalšími deseti kilometry a pak už mě čeká můj nejoblíbenější kousek trati, hlaďounký asfalt kde to jede samo. Prodloužím skluz a v klidu si dojedu pro třetí místo tři minuty za Evženem a dvě minuty za Michalem. Konečný čas 3:29:09, průměr 28,69 km/h. Letos se Lužická stovka Čechům vydařila, i v ženské kategorii braly první dvě místa Petra a Adriana.
