Zpět na články

25. 6. 19Né! To nemyslíš vážně!

Šok! Okamžité vyloučení z týmu nebo zápis do historie našeho klubu? Možná jde jen o první nesmělé krůčky, které v budoucnu budou úsměvné, protože závodit na elektrokole bude za pár let naprosto běžné...


Ano, zkusil jsem to! Když jsem na tréninku oznámil, že se chystám při vrchlabském KPŽ startovat na 50tce, byl jsem plácán po ramenou, ale jen do okamžiku dovětku: "Jedu na 'Éčku'." V ten moment jsem řadě kamarádům vyrazil dech. Byl jsem častován dotazy vesměs podobným názvu článku. Někteří se ptali na můj zdravotní stav a někteří zjevně zvažovali, jestli se se mnou budou ještě dál kamarádit.

A protože v cíli všechny zajímalo, jaké to bylo, rozhodl jsem se napsat tento článek.

Do závodu chci jít s půjčeným sériovým Apachem Manitou s motorem Bosch. Tato sedmadvacítka má na tachometru přes 11000 km, takže nějaký kopeček už viděla a byť je zdaleka nejstarší, já jí plně věřím, že těch 1801 m převýšení zvládne. Naopak nevím, jak to zacvičí s 500Wh (13,8 Ah) baterií a trochu vrásky na čele mi dělá omezovač. Mám v plánu jet rychleji než 25 km/h. Všechno co bude nad, tak půjde na můj účet a při nějakých 25 kg mrtvé váhy... No, to prostě nechcete. Mezi největší úpravy patří sundání brašny a předního světla. Nosič nechávám a nakonec z časových důvodů i stojánek (raději koučuji naši mládež v napínavých jízdách Junior trophy)

Ten kdo má něco na elektrokole odjezděno ví, že s každým stupněm pomoci navíc, dramaticky klesá dojezd. Mě displej na startovní čáře slibuje 67 km v režimu Eko, 40 na Tour, 33 na Sport a jen 26 km na Turbo. Prognóza před padesátku nic moc. A protože mě úplně chybí zkušenosti, tak raději kalkuluji s tím, že systém odhaduje km z minulosti a z návyku po Holicích. Určitě nebude počítat s drápáním se do několika kilometrové sjezdovky. "Tam to poteče, nesmím hned bláznit."

Na start se v zájmu úspor přesouvám v režimu off. Stavím se na úplný chvost, mezi stejně smýšlející a kompletuji tak přihlášenou osmičku průkopníků pokroku. Vzájemnými pohledy se snažíme odhadnout potenciál nebo troufalost zúčastněných, což je můj případ. Všichni mají batůžek, ale budu věřit, že jedou jen na jednu baterii, stejně jako já. (na KPŽ zatím neexistuje žádná technická přejímka nebo aspoň samolepka přes baterii jako blomba)

Samotný závod popíšu jen stručně. V úvodním kilometru předjíždím i s vypnutým motorem. Do sjezdovky zapínám Eco a pak už to je jen "levý blinkr". Ano, přiznávám, ten pocit je opojný. Přesto jedu wattově maximálně úsporně a co možná nejohleduplněji kličkuji mezi ostatními. Frustrovaných bylo určitě víc, ale připomínku, že "Tyhle by s námi startovat neměli!" nahlas vyslovil jen jeden. Souhlasím. Pustil bych E-bikery 5 min před vlnou B nebo 15 min po. Nejrychlejší Éčkař šetřit zjevně nemusel, protože na vrchu sjezdovky byl první, skoro půl minuty před prvním profíkem. Mě údaj o Range (dojezd) klesá snad s druhou mocninou. Dnes nepřemýšlím, kdy dám gel (nemám potřebu), ale pořád řeším bilanci % svého stroje. Zaměstnává to hlavu jako šachová partie.

Jízdně je to úplně jiné, než na co jsem zvyklý. Když předjíždím borce se startovními čísly kolem 50tky, tak už hledám slova pro tento článek. Napadá mě příměr, kterým rozladěné bikery možná uklidním. E-bike není pětistovka mezi dvěstěpadesátkami. Je to jiná kategorie s jinými výsledky. Jako na Dakaru kamion mezi osobáky. Velký, těžký, podstatně těžší na ovládání, skákání a dřívější brzdy, ale s násobně vyšším výkonem a stejně jako trucky má mé Éčko omezovač.

Ve sjezdech omezení na 25 km/h nevadí. Příkladem může být panelový sjezd k přehradě. Nahoře míjím mladíka na S-Worksu. Ptá se, jestli umím jet i dolů, abych se mu nemotal. Proč se na mé: "Trochu jo." zamračil, nevím. I děti z našeho Junior týmu by ho vyškolili.

Do posledního kopce odvážně investuji zbytek proudu. Přepínám na Tour a letím přes majitele XX1 a XTR. Buď je rozdráždil pohled na můj nosič, blatník a robustní stojánek nebo vědí, že jsou jen 5 km od cíle. Jdou po mě. Dolů držím pozice s vypětím všech sil, ale po rovině se utvrzuji v tom, že moje "Tatra továrním osobákům" nestíhá.

Cílem projíždím 43. absolutně (započítaná i kat. E-bike); v samostatném pořadí jako třetí dezertér.

Hodnocení: Únava nohou jen 60 - 70%. Zato ruce (95%) a záda (100%) mají za sebou 2 hod v posilovně. Je to prostě jiné. Zážitek to byl dobrý, ale zůstanu zatím u verze bez motoru.

A nebo, že bych se taky zbavil omezovače, jako první dva? 

Napište mi dolů do komentářů.

Autor: Jiří Hendrych

Biker a příležitostní silničář. Příznivec disků na silničních kolech, elektronického řazení a dalších technických vychytávek. Na druhé straně věrný zastánce dvojpřevodníku. Servisman ve V6, trenér Cyklokroužku.

Fotografie


Autor: Miloš Lubas

Jiří Hendrych
Připraven na start
Autor: Vlaďka

Jiří Hendrych
Sdílet na Facebooku

Komentáře ke článku

Zbyněk Prešek napsal 18. 7. 2019
Ahoj Noigi,to Mě mrzí.Ty neoblekneš dres velikost M pač uz nosiš S:-)K elektrokolům,tady musím slušně,tkž asi takhle,dejme tomu,že 70ti letý deda na Vysočine jezdí pro rohliky na elektrokole,ale 30ti letý chlap u nas na tom jezdí na pivo a ještě u toho kouří,to chapu taky,páč je línej jak vandrák v červenci,pak je asi skupina lidí co mají zdravotní problém,to bude ale malé %.Za Mě elektrokolo NE.
Jiří Neugebauer napsal 18. 7. 2019
Omlouvám se Jirkovi, že jsem chtěl vyžrat jeho pochvalu od Zbyňka. Špatně jsem si to vyložil. Bylo mě divny, proč by Zbyněk tak chválil ale to ego.. :)
Jiří Neugebauer napsal 16. 7. 2019
Zbyňku, možná kdysi... Ted už se nevejdu ani do M-kového dresu a v kopci bys mě předehnal i se zlomenou nohou :( . Jen jsem reagoval na článek, možná jsem se nechal trochu unést a rezepsal se "mimo téma" Ale ono to s tím článkem trochu souvisí... Máš pravdu, ať si každý jezdí na čem chce, já elektrokolisty do příkopa strkat nebudu, většinou mi nevadí a ujedu jim, ale nějak přestávám chápat kam to spěje.. Víš že jsem našel na netu i 20 palcový kolo s motorem. Chápeš to ? Na takovém rozměru jezdí moje sedmiletá dcera. Chápu že s tím nenadělám, ani nechci, jen vyjádřuju názor. A ten článek mě k tomu trochu nastartoval. A nikdy neříkej NIKDY :)
Zbyněk Prešek napsal 15. 7. 2019
Ahoj Jiříku, já nejsem příznivcem elektrokol, ale ať si každý jezdí na čem chce. Což neplatí v Tvém případě, protože Ty jsi cyklistický vzor Bike Freaks Holice a někdo, kdo je cyklistickým vzorem nemůže jezdit na elektrokole. NIKDY!!!
Jiří Neugebauer napsal 14. 7. 2019
Ahoj, Nedá mi to abych nereagoval na Tvůj článek. Už si začínám zvykat na stále se zvyšující počet elektrokol okolo mě. Přes prvotní pohoršení pomalu začínám respektovat fakt, že jsou skupiny lidí, kteří se díky tomuto "vynálezu" podívají výletem tam, kam by se dříve na kole nedostali, případně jej využívají na cestě do zaměstnání, kde není uplně dobré už od rána smrdět potem. Chápu i smíšené dvojice (většinou muž-cyklista, žena-výletnice, nebo i opačně )kde se tímto výkonostně sladí. Tím můj respekt vůči elektrokolům ale končí. V mém pohledu jsou to dopravní prostředky. Stroje, které usnadňují cestu z bodu A do bodu B. Používat je na závody ? PROČ proboha !! ? Myslel jsem že závod je porovnání výkonosti závodníků. Lidí, kteří vetšinu roku stále dokola trénují a trpí aby třeba mohli "hodit ten blinkr" a jet. Né souboj kapacit baterky a sofistikovanosti řídící jednotky. Možná to blbě chápu (šachy jsou taky sport a nohy z něj nebolí..) ale při pocitu v cíli že mám nohy na 70% bych měl týden výčitky. A co už vůbec nechápu jsou dětská elektrokola, 20 kilová monstra na 24´ palcových kolech s čtvrt kilowatovým motorem. Kolik výkonu dá 8leté dítě na kole bez motoru...100W chvilku ? .... Řekl bych že svět spěje někam, kam tady ani nemůžu napsat... Jsem rád že jsi to zkusil, vlastně i za mě, protože ja bych do toho nikdy nešel. Rád jsem si přečetl Tvoji zkušenost. S ještě větší radostí jsem pak přečetl tu poslední větu ("Zážitek to byl dobrý, ale zůstanu zatím u verze bez motoru".) Jo a dneskla jsem četl 53x11 kde testují 4 elektrosilničky. Asi ho přestanu kupovat. Jak Velo tak i 53x11 začíná konkurovat Světu motorů. :) Mějte Slunce v paprscích. Noigi
Cyklistický klub Bike Freaks
1992-2019