Zpět na články2. 9. 16Rallye Sudety 2016
Rallye Sudety 2016
Když vidím na stránkách závodu jak ty hodiny neúprosně odpočítávají čas do startu, a vzpomenu
si na loňské ročníky, přepadá mě střídavě radost a těšení že "už to bude", které vzápětí vystřídá mrazení v zádech a tlak v břiše "že už to bude".
Tyhle pocity se v nepravidelných intervalech objevují, mízí, střídají a proto jsem posledních pár dnů před závodem povětšinou duchem dost mimo,
těžko se soustředím na běžné věci okolo. Jsem "marnej" a pořád dokola řeším se všemi (proto vám to i píšu sem na stránky)
Co jíst týden před závodem,
Co jíst v den závodu,
zda Vydrží ta tři roky stará guma na zadním kole moji "excelentní" techniku jízdy,
Je přední nová guma dost "sudety-ready",
jaký tlaky v kolech,
kolik gelů sebou,
co budu jíst a pít při závodě,
jestli nebude pršet,
jestli nebude vedro,
Co si oblíct na závod abych ráno nezmrznul a v poledne se neuvařil
Na kolikátým příjdou křeče. (Otázka totiž nezní, jestli příjdou, ale kdy...)
jakou taktiku zvolit abych se dostal až do cíle po svých a né v sanitce,
jestli budu mít kliku jako v minulých letech a nerozštípu sebe nebo kolo o nějaký adršpašský šutr...
a mnoho dalších, pro všechy životně důležitých věcí.
Moc to všechno řešíš, řekl by asi zkušený "cold" biker. Je to jenom dlouhý výlet. Není to ale tak. Ne pro mě. V dnešní době je hodně rozšířené říkat "je to challenge".
Nemám to slovo už moc rád, je všude, výzvy jsou dneska na všechno a všichni už na nějakou odpovídají. Výzva je mnohdy pro někoho i stihnout v lidlu slevovou akci.
V souvislosti s mým učinkováním na Sudetech použiji proto spíše slovo "Adventure". Ono to totiž svým spůsobem
dobrodružství je. Takový malý osmihodinový "battle of survival". Samozřejmě ne doslova, jde o vítězství nad svoji hlavou, nad tratí a někdy taky i nad vlastním kolem ...
Možná se někdo zeptá "Proč to jedeš, když myslíš že je to tak náročný ?" Odpovím asi takto. Ten kdo Sudety dojede, neudělal v tu chvíli nic přínosného pro lidstvo,
není hrdina ani žádný superman, ale v průjezdu cílem si tak rozhodně připadá. A až pondělní nástup do práce a tvůj šéf ti ten pocit vezme a ukáže, kdo že je tady ten superman :)
Jsem rád, že na trati nebudu z oddílu uplně sám. A i když se asi uvidíme jen na startu a pevně doufám že na mě v cíli počkáte s pivem, tak ten pocit že tady někde jsou "zpřízněné duše" je
docela uklidňující.
Takže v tuto chvíli za
http://redpointteam.cz/rallye-sudety/
se těším se všemi co jedou na startu v Teplicích !!!
Noigi
Edit: Jířo moc pěkně jsi to napsal. Popravdě, mám stejné "návaly" myšlenek, i když se snažím tvářit, že ne. :)
Namlouval jsem si, že se v sobotu "pojedu s klucíma projet" a byl celkem v klídku, ale po přečtení tvého článku...
...no, jen bych poopravil tvůj závěr "že na mě v cíli počkáte" na: "nebojte, v cíli na vás počkám" (pro naše čtenáře: Noigi je naše týmová jednička - poznámka redak.)
Asi bych měl začít trénovat, nějak rychle se to blíží. :)
Coach
Miloš napsal:
Jsem rád, že s těmito pocity a myšlenkami posledních
pár týdnů nejsem sám. Ale i přesto vše, jak se to neuvěřitelnou rychlostí
blíží.. se na ten závod těším.. Je to nepředstavitelný pocit vzrušení.,
dobrodružství (ale hlavně to bude boj o přežití) Ty nádherné ničím nepřekonatelné
kameny se hemžící sjezdy (moje specialitka).. nikde nekončící listím zapadaná
prudká stoupání.. kdy se člověk jízdou po nich po 10ti -15ti minutách točící převod
1-1, stále dívá dolů mezi nohy zda by se tam nenašel ještě nějaký lehčí.. a v hlavě
se mu honí myšlenky, co tady na tom závodě zase proboha dělám..
Tak tyto „krásné zážitky“ nás čekají již za 48 hodinek.
Musím chlapce potěšit a zároveň rozřešit jejich dohady..kdo bude na koho v cíli
čekat.. To já budu moc rád když na mě počkáte, než se vrátím z celodenního
výletu (závodu) po TeplickoBroumovských skalních cestičkách.
Miloš
