Rybnický maraton, zvaný též jako "Rybnický mazec" je pro pěkně udělanou trať jeden z mých oblíbených závodů z poháru ČMV. Jelikož jsem snad letos asi nejel suchý závod, moc se mi nechtělo, tušil jsem zase bláto, vím že tady bývá v lese mokro i když měsíc neprší. Bylo to ale trochu sušší než vloni, to pršelo ještě při startu a v cíli jsem měl bláto uplně všude.
Pěknej start, deru se dopředu, abych byl v nájezdu do lese v nějaké přední skupině. Dařilo se, říkal jsem si super, držíš se se svýma sokama a bikerama, které znám, a o kterých vím že vždy dobře dojíždějí, a ač je tepovka v "red zoně", připadá mi, že to není ani taková dřina. Na šestém kilometru se ozve zvuk, který jsem léta neslyšel, Během 10 sekund mám prázdné zadní kolo. "Hm, blbý", říkám si (teda ve skutečnosti jsem to řekl dost jadrněji...). Já bez duše, bez pumpičky, bez nářadí, protože to my "mistři" nevozíme. Zkusil jsem tam nacpat opravný sprej co sebou dva roky vozím, kolo se nafouklo, ale hned zas tou ďourou ušlo. Konec, říkám si, balím to, otáčím a že půjdu zpátky na start, že tam dojdu s prvníma co budou závod dojíždět. Najednou koukám, jede kolem kluk co pohár také celkem pravidelně jezdí. Rosťa Klusák. Zastavuje a co že je za problem ? Říkám mu jeď !! nezdržuj se !! ,ja to dnes balím.
Zastavil, pujčil mi duši, páky, pumpičku, vlastně to opravil sám, jelikož já už byl vlastně smířenej s koncem a navíc za svou bezdušovou dobu jsem víc než dva roky lesní výměnu nedělal. Ruce se mi klepaly ventilek nešel povolit a vyndat, pak zas osa nešla vrazit zpět...Strávili jsme tam dobře 10-15 min. Jsme nemilosrdně poslední, ale zkouším "stíhací jízdu" co to jde. Z blátivejch kopců jedu jak magor, tedy alespoň mám ten pocit. Kupodivu jsem se udržel v sedle, i když to občas bylo ku..a na hraně. Hluboký příkop, "šikovně" umístěný na konci jednoho rychlého sjezdu míjím o centimetry. Dojíždím pár kluků a bab, Aleše, ale jinak nikoho. Trochu mě to rozhodilo, i adrenalin ženoucí mě půlku závodu vyprchává, navíc jedu vlastně skoro pořád úplně sám. Nevědomky jsem asi zvolnil, jelikož kilák před cílem mě dojíždí zase Rosťa. Cílem projíždíme spolu. Trochu mě mrzí, že jsem na konci vypnul, že jsem tu "obět" kterou dal nezůročil lépe.
A Kvůli tomu toto všechno vlastně píšu. Těch 10-15 min co tam se mnou strávil ho totiž zřejmě stálo podiový umístění. S čistým časem pohybu, který zaznamenala moje GPSka bychom byli oba zřejmě okolo první desítky celkově....A já přemýšlím, a i vy ostatní co závodíte se zamyslete... Udělali byste to také ? Zahodili byste závod kvůli někomu jinému, cizímu?. Zahanbeně si musím totiž přiznat, že nevím. V době, kdy agresivita i na amatérských závodech dosahuje někdy úplné nesmyslnosti mě tohle gesto dostalo, dojalo, překvapilo . Někdy totiž zapomínám, že vlastně jezdíme pro zábavu, že někdy je i prohra vlastně výhrou. To když potkáte lidi, kteří vám zase úkážou, že to není jen o honbě za výsledkama. Ten člověk má můj obrovský respekt, jsem jeho velký dlužník. Snažme se být všichni alespoň trochu jako on.
Pedálu zdar a slunce v paprscích.
Dodatek od Pavla:
před pár lety, na silničním Rampušákovi, jsem měl defekt a když ke mně dojel Miloš, tak zcela automaticky zastavil a nabídl pomoc.
Pořád věřím, že v lidech převažuje dobro, akorát ta druhá stránka je mnohem víc vidět a v mnoha lidech to vyvolává dojem, že chovat se slušně je projev slabosti.